Praha, 4. června 2012

Tisková zpráva

SUVERENITA – Blok Jany Bobošíkové (SBB)

Církevní restituce jsou protiústavní

Suverenita trvá na tom, že návrh zákona o církevních restitucích je v současné podobě nepřijatelný. Suverenita vždy prosazovala a prosazuje zásadu: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“. V případě tzv. církevního majetku však tato zásada není dodržena, neboť církvím, na rozdíl od všech ostatních právnických osob, kterým majetek zabavený po 25. únoru 1948 vrácen nebyl, má být tímto zákonem vrácen nejen majetek, jehož nezpochybnitelné vlastnictví církve nikdy neprokázaly a ani prokazovat nebudou, ale navíc zjevně dochází k pokusu vrátit se daleko před rok 1948 a navíc vyplatit církvím paušální finanční náhradu, což se v případě žádného jiného restituenta, kterému byl vracen majetek podle zákona o půdě č. 229/1991, nestalo.

Vady zákona lze shrnout do těchto šesti bodů

1)      Pouze v případě církevních restitucí jsou za oprávněné osoby uznány i osoby právnické, což se v případě zákona č. 229/1991 nestalo a Česká republika se tak vystavuje nebezpečí hromadných žalob, které mohou na dlouhá léta zcela paralyzovat nejen soudy, ale zároveň i všechny další převody nemovitostí.

2)      Církve nemusí tak jako fyzické osoby, kterým byl navracen nemovitý majetek zabavený po 25. únoru 1948, prokazovat vlastnictví těchto nemovitostí.

3)      V řadě případů jdou restituce tzv. církevního majetku daleko před rok 1948 a prolamují tedy samotné základy polistopadového pokusu o napravení křivd spáchaných minulým režimem, neboť tak budou nastoleny křivdy nové.

4)      Protože v případě fyzických osob nebyla nikomu přiznána finanční náhrada, jsou zde občané a jejich dědici, kteří byli poškozeni komunistickým režimem, v nerovnoprávném postavení vzhledem k církvím, což je nemravné a je to porušení Ústavou zaručené rovnosti občanů před zákonem.

5)      Finanční náhrady jsou církvím přiznávány dle cen tržních, navíc budou v průběhu následujících třiceti let zvyšovány o inflaci, což je opět zcela nemravné.

6)      Ve vztahu k římskokatolické církvi je pak touto smlouvou chápán Vatikán jako smluvní partner, avšak Česká republika nemá doposud žádnou smlouvu s papežským státem.

Suverenita doporučuje, aby se v případě církevního majetku postupovalo striktně dle stejného zákona, kterým byl navracen majetek osobám fyzickým, tedy bez jakékoliv finanční náhrady. Výjimečnost a zvláštní postavení církví nechť je dáno tím, že budou jedinými právnickými osobami, jimž bude navrácen majetek za stejných podmínek jako osobám fyzickým. Samotné financování činnosti církví a náboženských společností, které ostatně tento zákon stejně v podstatě neřeší, nechť je řešen zcela jiným zákonem, tedy zákonem o oddělení církví od státu a to například dobrovolnými daňovými asignacemi. Pokud bude schválen zákon v současné podobě, je Suverenita připravena okamžitě jej napadnout u Ústavního soudu ČR.