Z vystoupení Jany Bobošíkové na ideové konferenci Suverenity (SBB) 26. 5. 2012

Nebezpečný mýtus fráze „To by se jinde stát nemohlo“

Svým způsobem chápu, že lidé čím dál častěji volají po vládě tvrdé ruky. Když vidí bohorovnost mafií v byznysu či státní správě a korupční skandály, když zažívají nespravedlnost a neslušnost jako standardní součást života v naší zemi. A já se ptám – myslíte si, že až po nás bude dupat cizí velitelská bota, že bude slušnější nebo spravedlivější? Takový vývoj nelze vyloučit zvláště v situaci, kdy mu vědomě či nevědomě fandí většina médií. Svoboda slova, která je podmínkou fungování parlamentní demokracie v mediálním věku, totiž začíná být velmi iluzorním pojmem. Slovo, aby mohlo být svobodně hlásáno, potřebuje prostor v tisku nebo vysílací čas. A ten mnohem častěji dostávají ambiciózní křiklouni než lidé, kteří si svou politickou dráhu jsou ochotní poctivě odpracovat zdola se vším respektem k názoru a volbě svých spolustraníků. To všechno nahrává pouhé technologii moci a nikoliv svobodné soutěži myšlenek a vizí.

Když vstupujete do volební místnosti, neptejte se po knížecích titulech a mediální slávě. Uvědomte si, že stejně jako šlechtické tituly, tak i naše média jsou pohříchu v zahraničních rukou. Ptejte se, odkud přišli a co pro vás udělali ti, kteří usilují o váš hlas. Ptejte se na národní zájem a občanské svobody. Nepodléhejte falešné iluzi o dokonalosti zahraničních vzorů. Neříkejte tu děsivou větu „To by se jinde stát nemohlo“. Nebyl to přece český prezident, ale německý, který vyhrožoval médiím, když neuměl vysvětlit financování svého domu. Náš premiér Nečas, kterého za řadu kroků kritizuji, není bývalým maoistou jako šéf Evropské komise Barroso a šéf Zelených Liška, se kterým nesouhlasím snad vůbec v ničem, nebyl vyhoštěn ze žádného státu kvůli narušování pořádku jako zelený europoslanec Cohn Bendit.

Nebo byste vážně chtěli, aby o naší státnosti rozhodoval třeba sudetoněmecký věrozvěst europoslanec Berndt Posselt? Líbilo by se vám, kdyby naši vědci museli pracovat pod taktovkou symbolu bruselské korupce Edith Cressonové, komisařky zodpovědné za vědu a výzkum, jejíž skandál vedl až k pádu celé Evropské komise?

Máme snad skákat, jak pískají evropští státníci, kteří nadělali spoustu dluhů, nedodržují dohody, nezvládli EURO a ohrozili tak samotnou hospodářskou existenci slabších států? Máme obdivovat německou kancléřku Merkelovou za to, že kvůli řeckým dluhopisům vlastněných německými bankami nenechá Řeky jít vlastní cestou? Opravdu chcete společný evropský stát, jak o něm mluví německý ministr financí Wofgang Scheuble?  Kdo pak bude asi vůdcem a kdo bude žít v protektorátu?